Studentské akce

Abychom se trochu víc poznali se zahraničními spolužáky i mimo studium, tak jsme často podnikali nějaké akce. Buď jsme zašli někam do hospody nebo baru, ale nejraději jsme grilovali v parku, protože to bylo nejlevnější a navíc nás nikdo o půlnoci nevyhazoval domů. Hospody jsou totiž v Ženevě otevřené do půlnoci (stejně tak po půlnoci nechytnete ani tramvaj), a pokud chce člověk ještě pokračovat, tak musí do baru, což znamená lépe se obléct a zaplatit vstupné. 

Místní zvyklosti

No a jelikož Švýcaři nejsou takový pivní národ jako my, tak se většinou objedná pivo do džbánu, k němu pár skleniček a rozlije se to mezi všechny. Často přidávají do džbánu i nějaký sirup (nejčastěji pomeranč), aby mělo pivo sladší chuť. Pro nás s Honzou to bylo velmi neobvyklé, ale dalo se na to zvyknout, navíc z finančních důvodu bychom si ani nemohli dát 5-6 piv do půllitru na každé akci.

Často se s námi na akcích seznamovali i místní studenti, což bylo příjemné zpestření. Pro nás bylo však nezvyklé, že při seznamované se nepodává ruka jako u nás, ale líbá se na tvář a to hned třikrát a je jedno jestli jde o muže nebo o ženy. Na tohle jsem si teda za celou dobu pobytu nezvykla. Co ale bylo příjemné, je to, že všichni Švýcaři žijící v Ženevě (francouzském kanonu) mluví kromě francouzštiny také plynně anglicky, německy a často i italsky. Člověk si tedy mohl vybrat jakým jazykem bude v podnapilém stavu konverzovat. U mě se osvědčila fránina, protože jsem díky alkoholu ztratila zábrany. 

Kdo že byli moji spolužáci

Švýcarsko a hlavně Ženeva je velmi multikulturní město a není tu nic neobvyklého, že rodiče často pocházejí z různých zemí světa. Stejně jak to bylo i s mými spolužáky. Převážná většina jich pocházela ze Španělska, což byl trošku problém, protože tento národ je nejenže hodně ukecaný, ale také málo pracuje (jakože studuje), takže vyfasovat Španěly na projekt bylo vždy za trest. Další studenti pak pocházeli z Ruska, Francie, Belgie, Nizozemí, USA, Filipín, Peru, Albánie, Vietnamu, Německa a Slovenska.