První ochutnávka morčete

Hned ráno jsme se vydali do naší půjčovny, abychom tam mohli nechat vyměněný tlumič, který budeme zase stahovat domů na opravu a netáhli se s ním celou cestu, přeci jen je to tíha a i když je Enfield držák, tak každé kilo se počítá. Bohužel měli v půjčovně zavřeno, takže jsme museli volat a čekat, než někdo přijde. Celkem jsme se zdrželi a z Cusca jsme vyjeli až kolem 11h. V plánu jsme měli dojet až do Puna (280 km), ale kvůli tomuto zdržení jsme skončili asi 108 km před cílem v městečku Pucará. 

Ubytovali jsme se sice v hotelu bez wifi, nicméně ceny tu byly více než přívětivé, takže nám to vůbec nevadilo. Za pokoj v hotelu chtěli 15 SOL (105 Kč), za večeři 6 SOL (42 Kč) a za snídani 2,5 SOL (18 Kč) - kafíčko a chleba s vajíčkem.

Morče a číča k obědu

Největší zajímavostí dnešního dne byl oběd v podobě morčete a číči. Morče bylo skutečně morče, nicméně číča je tradiční peruánský zkvašený nápoj z kukuřice. Nezní to moc chutně, ale dalo by se to přirovnat k našemu burčáku. No a co se týká toho morčete, tak jelikož jsme všude viděli nápisy cui/cuy, tak jsme ho museli ochutnat a chutnalo asi jako králík, který byl nacpaný směsí bylinek. Nedá se říct, že bychom se olizovali až za ušima, ale za ten zážitek to určitě stálo. 

Vůbec jsme nevěděli, že morčata pocházejí z peruánských And a že byla dříve brána jako posvátná zvířata. Dnes jsou tradiční pochoutkou a kdejaká restaurace nabízí morče na všechny možné způsoby. V našem ubytování jsme dokonce viděli jak morčata chovají a jak se o ně pěkně starají. Takže, kdo v Peru neochutnal morče, jako by tam ani nebyl :-)