Operace tříselné kýly u miminka

Pár dní před Štědrým dnem jsem objevila u Adámka takovou bouličku (na levé straně mezi bříškem a penisem), která byla na pohmat měkká a zároveň to v ní "škrundalo". Trochu jsem znejistěla a raději se vydala k naší doktorce. Ta bohužel nebyla v ordinaci, a tak jsme raději vyrazili na pohotovost. Tam nám řekli, že se jedná o tříselnou kýlu, kterou je třeba operovat. Z dětské pohotovosti nás poslali rovnou na dětskou chirurgii, kde kýlu potvrdili a rovnou nám dali termín operace. Bylo to až za měsíc, takže jsem doufala, že nedojde k prasknu, protože to bychom museli řešit operaci akutně. To se naštěstí nestalo.

Nástup do nemocnice

V úterý 30.1.2024 jsme měli v 10h nástup do nemocnice na oddělení dětské chirurgie. Nejprve proběhla kontrola na ambulanci a následně "ubytování" na pokoji pro dva dospělé a dvě děti. Personál byl moc milý a ochotný, jen mi bylo řečeno, že mám nárok až na večeři, s čímž jsem nepočítala. Počkala jsem až přijde anesteziolog, který mi řekl, co a jak se bude druhý den dít. Pak nám půjčili kočárek a mohli jsme jít na procházku, kde jsem si koupila něco k jídlu a pití.

Operace tříselné (šourkové) kýly

Ve středu ráno propouštěli maminku, co byla s námi na pokoji, její chlapeček neměl sestouplé ani jedno varlátko. My měli naplánovanou operace na 9h ráno, což znamenalo, že jsem mohla Adámka kojit jen do 4:30 a vůbec jsem nevěděla jak to zvládneme, protože intervaly mezi kojením vůbec nesleduji, takže jsem netušila, zda to Adámek vydrží (nekojené děti mají pauzu delší a to 6h bez jídla). Krizová byla naštěstí jen poslední hodinka před zákrokem, to plakal, evidentně měl hlad a taky byl ospalý. 

O půl 9 mu dali čípek na bolest, před 9 ho odvezli v kočárku na sál a po hodince ho zase přivezli. Seděla jsem s ním hodinu v pozorovací místnosti, kde mu měřili každých 10 minut tlak na nožičce a na prstě na ruce měl takový ten kolíček na měření saturace. Celou tu hodinku byl klidný, občas otevřel oči, ale hned je zase zavřel, neplakal, jen měl u pusy bublinky slin jak měl asi žízeň. 

Ostatní děti, už teda větší, ty tam po té narkóze hodně vyváděly, až mi z toho bylo smutno a tekly mi slzy, byly hodně mimo, rodiče je museli držet, aby si neublížily, plakaly, sundávaly si oblečení, jeden chlapeček si vytrhnul i kanylu z ruky. 

Po hodince jsem si Adámka vzala na pokoj. To už tam byla jiná maminka, zase s chlapečkem, ale jen s jedním sestouplým varlátkem. Snažila jsem se Adámka nakojit, ale vůbec to nešlo. Asi po 20 minutách se to povedlo vleže, tak jsem měla radost. Jenže pak střídavě plakal a usínal. Zkusila jsem si ho vzít do náruče a celou mě pozvracel. Šla jsem tedy za sestřičkou, že stále pláče a zvracel. Dala mu do žíly něco na bolest (nic totiž kromě toho čípku před operací nedostal, protože po operaci byl klidný), usnul a po hodince už se krásně nakojil a smál se. Do večera jsme byli jen na pokoji a odpočívali. 

Konečně domů

Ve čtvrtek před 8h ráno už nás pouštěli domů, takže jsem byla moc ráda, že se neobjevily žádné komplikace. Na bolest jsem mu už nic nedávala, zvládal to úplně bez problému, jen se nemohl 3 dny koupat, poté jen omývat tekoucí vodou a po týdnu už zase koupat bez omezení. Obě noci jsem měla Adámka ve velké posteli, místo v postýlce a nikdo s tím neměl problém.

Nemocniční strava

Nemocniční strava je tedy stále velká bída a to jsem měla stravu pro kojící. Co do množství toho bylo dost, ale kvalitativně málo potřebných živit.