Ohridské jezero a zakázaný pstruh

Dnes jsme vstávali až v 9 hod., i přesto, že budík zvonil už v 7 hod. Jak to? Protože matrace, na které jsme spali, byla neuvěřitelně pohodlná a v pokoji se spalo božsky. Po ranní kávičce a sbalení všech našich věcí jsme se vydali směr Pogradec k Ohridskému jezeru. 

Cesta byla nádherná, jeli jsme podél řeky, horami, nikde nikdo, občas nějaký domeček, ovečky, kozy a pár pasáčků se psy. Cesta mezi horami se dodělávala a v jenom místě jsme měli fakt kliku, protože byla průjezdná od 12 hod. do 13 hod., a potom až od 18 hod. do 7 hod. My přijeli v 11:50 :) Jeli jsme po asfaltu, betonu i šotolině. Po projetí tohoto úseku už byl jenom asfalt. Na chvíli jsme zastavili na staré váze pro náklaďáky. Přišel k nám nějaký kluk, mohlo mu být asi 11 let, a koukal na motorku. Lámanou angličtinou se ptal odkud jsme a když jsme se ho ptali, kam chodí do školy (v okolí nebylo vůbec nic, jen hory), tak nám ukazoval jedním směrem, kam jezdí autobus (pro nás spíš mikrobus). Když jsme se ho ptali, kolik je tam v zimě stupňů, tak se zaklepal a říkal, že velká zima.  

Na další zastávce jsme potkali pána na koni, který si s námi chvíli povídal - on albánsky, my česky, rukama, nohama (viz video).

Další cesta se rozdvojovala, a tak jsme se vydali po té, co byla v GPSce. Hned při vjezdu nás zastavilo auto a říkali nám (naštěstí anglicky), že cesta je uzavřená kvůli probíhajícímu odstřelu skály. Museli jsme se tedy vydat jinou cestou a objet horu z druhé strany.

Když už jsme se konečně dostali k Ohridskému jezeru, tak jsme začali hledat kemp. Nenašli jsme sice ten, který jsme předpokládali, ale našli jsme jiný a troufám si říct, že mnohem lepší. Mluvili zde perfektně anglicky, za oba chtěli jenom 5€ a byl tu neuvěřitelný výhled přes jezero na Makedonii. Opravdu nádhera. K večeři si Láďa dal místního pstruha, který se na albánské straně jezera může chytat, kdežto v Makedonii je to zakázané. Já jsem si dala úžasné hovězí na žampionech. K tomu jsme si poručili domácí hranolky a salátek. Na závěr nám donesli nektarinky a jablka (jíst ovoce po jídle je jejich zvykem). Celá večeře i s několika pivy nás vyšla na 3200 ALL. 

Po tom, co jsme dojedli, přijeli do kempu 2 motorky (2 muži, 2 ženy) a náhodou to byli Slováci, kteří si sedli hned vedle nás. Vyměnili jsme si zážitky a oni nám popsali cestu do Theth, kam jsme se také chystali. Potom přijely další 2 motorky, tentokrát 2 chlapi na čoprech. Tak jsme si říkali - na co jezdit na motosrazy, když stačí jet do Albánie :). Jeden ze Slováků na Albánské motorkáře zavolal: "Hej chalani, tam budeme mít stany my. " Albánec na něj: "Do you speak English?" a Slovák na to: "Však jasné, postavte si to o kousek dál :)." 

Celý večer jsme s nimi popíjeli místní pivo Tirana a užívali si pohodičku u jezera.