Odjezd domů anebo horor na trajektu

Pohoda před odjezdem

Od rána mi nebylo moc dobře od žaludku, ale přisuzovala jsem to včerejšímu vínečku, které jsme si daly s Romčou v baru Syrma na rozloučenou. Uklidily jsem pár pokojů a po poledni jsme se začaly balit.

Odpoledne jsme si sedly na verandě s Mary a Johnem a učily jsme je pár českých slovíček, což byla celkem sranda kvůli výslovnosti. Když však odešla Mary, tak nám John řekl, že s Mary už 4 roky nejsou svoji a že pomáhají dceři Helen s hotelem, protože tu mají nějaký podíl a také že chtějí trochu udržet rodinu kvůli mladšímu synovi. Celkem nás to překvapilo. 

Muka na trajektu

Náš trajekt SeaJet měl veliké zpoždění. Místo v 19:35 dorazil až ve 21:00. Řekli nám, že si můžeme sednout, kam chceme, a tak jsme šly nahoru do patra, což nebyl dobrý nápad, protože jak hodně foukal vítr, tak byly velké vlny a nahoře to dost házelo. Rozhodly jsme se tedy po chvíli sejít raději dolů a najít místo tam. Když jsem šla ze schodů, tak mi jeden pán z posádky pomohl, protože jak to houplo, tak jsem měla najednou kolena u brady a málem jsem z těch schodů spadla. Dole jsme nějaké místo našly a ve finále bylo jedno, kam si sedneme, protože loď se koupala do všech stran a všude stejně. Bylo to horší, než na nějaké pouťové atrakci. Navíc kolem nás lidé zvraceli. 

Vzala jsem si tedy sluchátka a pustila si hudbu, abych myslela na něco jiného než na hopání a pomohlo to. Podařilo se mi párkrát i usnout na chvíli. Romča na tom byla bohužel hůř než já. Taky se snažila prodýchávat to houpání, ale nakonec se přidala ke skupince zvracejících. 

Jelikož bylo opravdu šílené počasí, tak trajekt nezastavoval na ostrově Milos, ale jel rovnou do přístavu v Aténách. Byly to šílené 4 hodiny na houpající se lodi. Naštěstí jsme to zvládly.

Do přístavu jsme dorazili v 1h ráno a hledaly jsme autobus X96, který nás za 5 EUR odvezl na letiště. Naštěstí jsme ho našly velmi rychle a za chvíli odjížděl. Cesta trvala asi jen 45 minut, protože nebyl v noci žádný provoz. 

Po příjezdu na letiště jsme zamířily na záchody, kde jsme si vyčistily zuby a potom jsme si šly spravit žaludky do Mekáče. Pár hodin jsme tam poseděly a zavzpomínaly na náš pobyt na Folegandru. Zpětně jsme ho hodnotily jako velmi povedený. Sice bylo pár vyhrocených situací, kdy Romče John hrozil předčasným odjezdem atd., ale vše se vyjasnilo a obě jsme byly rády za takovouhle pracovní zkušenost.

V 9:20 jsme odlétali z Atén a v 11:00 našeho času jsme přistáli na letišti v Praze. Let byl pohodový.