Od teď už jsme na to sami

Sillustani

Jako první jsme navštívili pohřebiště Sillustani, které se nachází poblíž Puna. Hrobky tam byly postavené do výšky a byly v nich prý pohřebené celé rodiny. Místo to bylo opravdu zajímavé, zvlášť bez turistů.

Jak bydlí místní

Dále jsme pak pokračovali směr Caňon del Colca a po cestě na sváču jsme zastavili u jednoho pěkného obydlí, kde nás pán provedl a ukázal nám, jak to vypadá vevnitř. Fotky bohužel nemáme, nicméně místo to bylo velmi zajímavé a neumíme si představit takto žít. 

90 benzín z kanistru a přes trychtýř

Jelikož je Peru hodně hornaté a stále se klesá a stoupá, je třeba včas natankovat. Sehnat benzín 90 není vždy samozřejmostí. U jedné benzínky jsme zastavili a ptali si na "noventa", tedy devadesát. Paní šla pro velký kanystr, z kterého přelila pár galonů (litrů) do kbelíku, následně do konve a pak přes trychtýř lila do nádrže. Takto tankovat u nás, tak asi moc žen pumpařek nemáme. 

4880 m.n.m.

Navigace nám ukazovala i nadmořskou výšku a na tomhle místě jsme byli úplně nejvýše v Peru a vlastně i v životě. Naštěstí jsme tam potkali ještě další cestovatele, takže jsme se navzájem rychle vyfotili, aby nám nezamrzly úsměvy a pokračovali jsme zase klesáním dál. 

Mrazivý hotel

Ubytovali jsme se na kraji kaňonu za krásných 40 SOL/noc ve městečku Chivay. Nevýhodou tohoto ubytování byla velká místnost s asi 10 postelemi, chybějící prkénko na záchodě a 0°C v noci. Naštěstí jsme měli s sebou termo prádlo a po cestě jsme si koupili ponožky z lamí vlny, takže se to jednu noc dalo vydržet.