Návrat domů se nám o den prodloužil
Pátek se nesl ve znamení "musíme dojet, co nejdál, abychom byli v sobotu brzo doma". To se však nepodařilo, protože:
- Srbské hranice jsme projeli sice rychle, ale museli jsme předjet kolonu aut, což se ne všem líbilo a jeden Bulhar dokonce Láďovi přejel nohu autem.
- Mýtné brány byly zasekané jak na vjezdu, tak na výjezdu, což znamenalo šílené fronty, nervózní a troubící řidiče.
- Začala nám vibrovat motorka, vypadalo to na zadní kolo. Jelikož jsme nevěděli, co se děje, tak jsme ujeli o 160 km méně než bylo v plánu a raději jsme se ubytovali a motorku omrkli. Do Maďarska jsme se tedy bohužel nedostali.
Po rozdělání výpustného šroubu koncového převodu a manžety u něj, bylo vše jasné -> koncový převod vypověděl službu. Objevili se špony v oleji a při točení kolem to rachtalo. Zavolali jsme tedy mechanikovi, který nám dával před odjezdem koncový převod do kupy a ten říkal, že si na tom hubu nerozbijeme a nejhorší, co se může stát, je to, že vylítne hlavní gufero a to bude konečná, dál motorka nepojede. A prý kdybychom měli problém, tak máme zavolat. Vyměnili jsme tedy olej, složili motorku a šli spát.
V Srbsku o den déle
V sobotu jsme se ráno nasnídali a vyjeli. Po ujetí cca 300 metrů do místního autoservisu, kde si Pavel potřeboval zkontrolovat řetěz, nám vytekl veškerý olej z koncového převodu (hlavní gufero vylítlo, jak říkal mechanik) a my věděli, že je opravdu konečná. Volali jsme tedy znovu mechanikovi, který nám jen řekl, že nasedá do auta a přiveze jiný koncový převod.
Vrátili jsme se tedy do hotelu, kde jsme spali předešlou noc. Láďa motorku opět rozebral, abychom ušetřili čas až mechanik přijede. V 18h mi přišla SMSka "jsem tu". Divili jsme se, že to zvládl tak rychle.
Láďa vyšel před hotel, aby mechanika nasměroval, ten ale už byl dávno za hotelem u motorky a vyměňoval koncový převod. Za 1 hodinu a 15 minut bylo hotovo - jak výměna, tak večeře a sprcha u nás na pokoji.
Byli jsme rádi, že to takhle dobře dopadlo a domů jsme se vydali následující den v neděli.