Mateřství, šestinedělí - očekávání a realita

Je zajímavé, že většina nastávajících maminek se připravuje na porod, ale co bude po porodu už neřeší. Říkají si, už aby to bylo za nimi, protože se bojí bolesti, komplikací, neví, kdy to přijde, jakou budou mít porodní asistentku (pokud ji nemají dopředu domluvenou) atd. Přitom porod trvá jen velmi krátkou dobu ve srovnání s následným mateřstvím. Hodně předporodních kurzů se sice věnuje tématům jako je kojení, koupání, masáže miminek atd., ale každé dítě je originál a co jednomu funguje, nemusí platit pro druhé. Myslím, že my jsme zdárným příkladem.

Kdyby mi nějaká maminka před otěhotněním řekla, že mateřství je náročné a hodně vyčerpávající, tak by mě stejně neodradila. Vydržím toho sice hodně a jsem spíše flegmatik, ale mateřství je teda ku*va náročný. Opravdu jsem nečekala, že to bude takový mazec. První dny a vlastně celé šestinedělí jsem si říkala, že tohle nemůžu zvládnout, že to prostě nepůjde. Únava, ATB na zánět v prsu (zimnice, horečky), šílená žízeň, mastné vlasy, bolestivé kojení, neustálý pláč miminka, hubnutí miminka, nasazení umělého mléka, nevyspání, bolesti břicha kvůli stahování dělohy.... mohla bych takhle pokračovat dál. Ne, nechci odradit budoucí maminky, jen chci ukázat realitu, o které se moc nepíše. Všude na sociálních sítích jsou usměvavé dětičky, krásně načinčané maminky, vše zalité sluncem, ale tak to prostě není. 

Spánek a uspávání

Spánek je velké téma. Myslela jsem si, že všechna miminka spí v kočárku, v postýlce a v případě potíží s usnutím je stačí pohoupat. No.... tak to bohužel. To naše zlatíčko nejenže první tři měsíce moc nespalo a řešila jsem jestli je to vůbec v pořádku (většinou tak max. 30 minut), ale když už usnula v náručí nebo u prsa, tak se nedala odložit. Málokdy se to povedlo, ale vzhledem k tomu, že se zase brzo probudila a byla protivná už jsem to později raději neriskovala, aby zase neplakala. Začala jsem tedy uspávat u kojení nebo v šátku/nosítku. To byla a stále je víceméně jistota. V kočárku spinkala asi první měsíc, pak už v něm jen plakala. Jsou děti, které stačí položit do postýlky, zapnout jim kolotoč, dát dudlík, pohladit po hlavičce a za chvíli už spinkají. Takových dětí je ale málo. Většině dětí je třeba nějakým způsobem pomoct.

Nejvíce mi psychicky pomohla kniha S láskou o dětském spánku. Sice mi neporadila, co mám dělat, spíš mě uklidnila, že vše, co dělám je v pořádku a že spánek je opravdu věda.

Pokud uspávám v šátku/nosítku, tak stačí jen pohyb, buď po bytě nebo venku na procházce, případně když potřebuji něco zařídit, tak to plánuji na čas, kdy asi bude Danča spinkat. Když uspávám u prsa, tak si s ní lehnu a pustím ji ještě ukolébavky. Někdy usne bez problému, někdy to trvá až je z toho sama rozčílená a stane se, že se přetáhne a pláče. Když však usne, tak buď spím s ní nebo si čtu knížku, aby se vyspinkala. Pro mě je to relax a ona se alespoň déle a kvalitněji vyspí.

Kojení a záněty

Kojení je ze začátku celkem věda a v porodnici vám s ním leckdy moc nepodaří a nasadí radši umělé mléko. Je to velká škoda, protože když se to povede, tak je to super. Já měla s kojením potíže, protože Danča hubla a do toho jsem si prošla dvěma záněty prsu a nasazení antibiotik. Nicméně i tak jsem to nevzdala a plně kojím. Více jsem o kojení psala v tomto článku.

Bolesti bříška, ABKM, pláč

Když vám někdo řekne, že bříško může miminko bolet tři měsíce, tak si řeknete, že to je šíleně dlouhá doba a že to nevydržíte. Takže zkoušíte všechno možné, abyste miminku pomohli - Espumisan (může se už od narození), Pupík na masáž bříška, Baby Calm (může se až od 1.měsíce), probiotika, fenyklový a kmínový čaj (pije maminka), masáže bříška, cvičení s nožičkami. 

Pak můžete mít podezření, že dítě je alergické na bílkovinu kravského mléka (ABKM), a tak vyloučíte všechny mléčné výrobky. Kromě toho, že si nejíte nic moc nadýmavého, tak si ještě nemůžete dát ani jogurt k snídani. Jenže když miminko stále pláče a nejvíce pak ve večerních hodinách, už prostě nevíte, kudy kam. U nás to trvalo do čtyř měsíců. Zažili jsme i pár hysterických záchvatů pláče. Uklidnila mě až kniha Slzy raného dětství, kde je vysvětleno, že miminka pláčou, protože se potřebují zbavit stresu, potřebuji zpracovat nové dovednosti, vše co přes den zažily. No a jedině pláč jim v tom pomůže, proto pokud dáváte dětem dudlík, abyste je uklidnili, tak jim vlastně vůbec nepomáháte, jen oddalujete potřebu pláče.

Postýlka vs spaní v posteli

Opět velké téma. Já byla v těhotenství velkým zastáncem spaní v postýlce, jenže.... Člověk míní, miminko mění. Kvůli počátečním potížím s laktací jsem si Danču brala do postele od jejích tří týdnů a musím říct, že je to skvělé. Ze začátku jsem se bála, abych ji nezalehla, abych se vůbec vyspala atd. Ale zjistila jsem, že je to velmi pohodlné pro nás obě. Když se vzbudí a potřebuje nakojit, jednoduše se přisaje na prso a v polospánku se nakojí. Já se buď jen lehce vzbudím a přisunu se, případně ji přesunu na druhé prso anebo se vůbec nevzbudím. Tímto způsobem se obě mnohem lépe vyspíme, než kdybych k ní musela vstávat a kojit ji v sedě. Praktikovala jsem to tak ze začátku a byla z toho pak šílená únava.

Někdy se miminka budí jen kvůli potřebě kontaktu a ujištění, že jsou v bezpečí a matka je na blízku. Tohle je tím pádem vyřešeno společným spaním.

Nyní si samozřejmě říkám, jak společné spaní odbourat až nebudu kojit, ale předpokládám, že se to nějak vyřeší samo, a pokud ne, tak budeme spát společně, stejně jako tomu je ve spoustě cizích zemí. A až dozraje, tak odpadne (až bude chtít spinkat sama, tak bude).

Jednorázovky, látkovky, BKM

Již v těhotenství jsem byla přesvědčená a velmi nadšená, že budu používat látkové plenky. Nejenže ušetříme peníze, ale také trochu odlehčíme životnímu prostředí. No.... jelikož jsem řešila potíže s kojením, tak jsem na látkování neměla ani pomyšlení. Když se to však ustálilo, tak jsem to zkusila, ale nelíbilo se mi, že měla Danča velký balík látky na zadečku a prohýbala se hodně v zádech. Takže jsem to vzdala a používáme jednorázovky. 

Později jsem se zajímala i o bezplenkovou komunikační metodu (BKM), při které se používají plenky, ale jen pro případnou nehodu, miminko totiž vykonává potřebu do nočníčku, umyvadla, záchodu, ... Je třeba sledovat signály miminka a společně se naučit, kdy dávat na nočníček. Určitě to vidím jako lepší cestu, než látkovat, ale taktéž jsem k této metodě nepřešla. Prostě líná a pohodlná matka.

Kočárek vs nošení v šátku nebo nosítku

Již dopředu jsem věděla, že bych chtěla své miminko nosit, nicméně jsem netušila, že ho budu nosit až tak moc. Kočárek jsme, naštěstí, pořídili z druhé ruky a jsem za to moc ráda, protože byl plně využívám asi jen první měsíc, další měsíc už v kombinaci s nošením a nyní s ním vyjedeme tak 2x do měsíce a to jen proto, abychom se nemuseli tahat s věcmi na rodinnou návštěvu.

Jak už jsem psala výše, tak nosím Danielku hlavně kvůli spánku. No a jelikož nepoužívám kočárek ani při jejím bdělém stavu, tak je to vlastně i "nástroj" na přesun z bodu A do bodu B. Nejprve jsem měla jen šátek, protože se nejvíce hodí pro malá miminka. Později jsem pořídila nosítko, aby mohl občas nosit i Láďa. No a pak jsem pořídila ještě šátkové nosítko, abych si vyzkoušela další způsob nošení. Momentálně všechny tyto tři nosiče střídám podle počasí, nálady a taky podle toho, kam máme namířeno. 

Nejvíce mi pomáhá skupina na FB - Nosíme děti, kde jsou stejně naladěné maminky, díky kterým vím, že nejsem za exota a že prostě ne všechny děti spinkají v kočárku nebo v postýlce. 

Tímto článkem bych chtěla říci, že mateřství může být ze začátku opravdu náročné, hlavně pro prvorodičku a připravit se na něj prostě nedá, protože každé miminko je originál a nevyžádané rady od okolí jsou úplně mimo mísu. Každá maminka dělá to nejlepší, co v danou chvíli uzná za vhodné a pokud ji zrovna funguje nošení miminka, spinkání v kočárku, který se nesmí zastavit, kojospaní, BKM atd., je to v pořádku.

Dávejte dětem svou lásku, náruč, pocit bezpečí, naplňte jejich potřeby, nic víc od vás nepotřebují.