Machu Picchu - druhý pokus

Ráno jsme si na druhý pokus vyzvedli lístky na vlak do Aguas Calientes a nechali se opět taxíkem odvést za 20 SOL (140 Kč) do stanice Hidroelectrica, odkud opravdu jel vlak směr Machu Picchu. Jelikož už jsme na zastávce byly včera, tak jsme věděli, co nás tam čeká. Posilnili jsme se tedy na cestu dobým čajem, kávou a něčím na zub. S sebou jsme si koupili banány, vodu a místní vynikající popkorn. 

Když vlak (Peru Rail) přijel, vystoupila z něj pěkně oblečená stevardka, stejně jako je tomu ve vlacích Regio Jet. Ukázali jsme jí naše lístky a nasedli do vagónu určeného pro cizince. Byl to jediný klimatizovaný vagón s panoramatickou střechou. Celkem luxus na místní poměry. 

No a jelikož cesta nahoru nebyla přímá, aby mohl jet vlak kolem hory, tak jsme často i couvali. Chvíli jsme stoupali popředu, pak přešel strojvedoucí na druhou stranu vlaku, přehodil výhybku a stoupalo se dál, jen pro nás to bylo pozadu. Zároveň koleje nebyly navzájem vodorovné, takže to s námi pěkně houpalo viz video níže. Nic takového jsme nikdy nezažili, takže už cesta na Machu Picchu pro nás byla pěkný zážitek. 

Vlakem do Aguas Calientes

Konečně Machu Picchu

Když jsme se po 45 minutách vlakem dostali do stanice Aguas Calientes, vydali jsme se koupit vstupenky na Machu Picchu. Vstupné se dá platit pouze v hotovosti a to v solech, jinak to nejde (je možné, že v dalších letech už tomu bude jinak, než za nás v červnu 2017). Je fajn mít s sebou hotovost a nespoléhat na výběr hotovosti z bankomatu nebo výměnu ve směnárně, protože v sezóně je to celkem problém. Vstupné činilo 152 SOL (1064 Kč) a opět jsme předkládali cestovní pasy.

Jelikož jsme chtěli ušetřit čas, tak jsme si rovnou koupili i lístky na autobus, který nás dovezl nahoru (cca 3,5 km velkého stoupání, které se dá jít pěšky i 2 hodiny) až k branám Machu Picchu. Jednosměrná jízdenka vyšla na osobu na 12 USD, což byl balík peněz oproti cenám za jiné služby, nicméně je to byznys a my za to ty peníze utratili. Věděli jsme, že domů nás čeká cesta po svých, tak alespoň nahoru jsme nemuseli pěšky. 

Nahoře jsme nakonec strávili asi 3 hodiny a vyšlo nám úžasné slunečné počasí, což se moc často nestává a spousta turistů má spíše fotky v dešti nebo zamračené. Určitě by se tam dalo být i celý den, kdybychom měli průvodce a kdyby nás zajímal každý kout tohoto historického místa (a že jich tam bylo). A taky by to nebyl ten správný turismus, kdyby nejel zpáteční vlak velmi brzo, takže by to ani nemělo moc cenu Machu Picchu navštívit a další jel až následující den ráno, takže bychom museli přenocovat na místě za nemalé peníze. Proto jsme se rozhodli jít zpátky pešky a neztrácet tak čas a další peníze.

O Machu Picchu asi netřeba dlouze psát. Snad každý tohle místo zná a rád by ho také za svůj život navštívil. Dle fotek to vypadá, že jsme tam byli sami, ale opak je pravdou. Často jsme museli hledat vhodné místo na focení nebo si vystát frontu, aby nám v pozadí nestála kupa turistů. Naštěstí je tato památka celkem rozsáhlá, takže se tam všichni ti turisté rozprostřou, nicméně i tak jsme se často museli skupinkám lidí vyhýbat a celkový dojem z tohoto archeologického skvostu to kazilo.

Dalším, pro mnohé turisty, nedostatkem je absence záchodů a možnost zakoupení občerstvení za branami Machu Picchu. Na toaletu je třeba si zajít před vstupem a vodu a svačinku už musí mít každý s sebou, pokud nehodlá celou prohlídku hladovět. Chybí také různé ukazatelé a ani mapa celého místa není k dispozici, tudíž pokud si o tomto místě dopředu nic nenastudujete, stejně jako my, tak budete chodit křížem krážem, sem a tam. Kdybychom si zaplatili průvodce, pak bychom se sice něco z historie dozvěděli, ale ztratili bychom volnost pohybu a možnost kdykoliv odejít. Takto jsme se mohli pohybovat volně a sem tam jsme zachytily nějaké vyprávění z historie od skupinek s průvodci, takže jsme se ve finále i něco málo dozvěděli.

Je možné, že se podmínky od naší návštěvy již změnili, proto pokud plánujete Machu Picchu navštívit, tak si určitě dopředu zjistěte, jak to je aktuálně - https://cestujemepoperu.cz/machu-picchu-prakticky-pruvodce/.

Zpátky po svých

Jak už jsem psala výše, tak abychom ušetřili peníze, tak jsme se rozhodli jít zpátky k vlakové zastávce Hidroelectrica po svých. Cesta nám trvala celkem 3,5 hodiny a společně s námi šli ještě dva pejsci. Nebylo to nějak extra náročné. Z Machu Picchu jsme se museli dostat dolů (cca 3,5 km), což bylo stále z kopec. Buď to šlo jít serpentýnami, kterými jezdí autobus nahoru a dolů nebo to vzít zkratkou skrz serpentýny, což už bylo pro naše kolena náročnější. Následně jsme pak šli podél kolejí a to už byla pohoda. V cíli jsme se nechali za 30 SOL svézt taxíkem na hotel a byli jsme šťastní, že tentokrát vlak jel a že nám vyšlo tak nádherné počasí.

Závěrem

Bez debat je Machu Picchu nádherné a magické místo, které opravdu stojí za navštívení, nicméně turismus je tu obrovský, a tak se z této památky stává tak trochu Václavák, což kazí celkový dojem. Jelikož my s Láďou moc na tu historii nejsme a líbí se nám příroda, tak jsme si tento výlet moc užili a určitě ho doporučujeme. Příště už bychom si určitě domluvili průvodce anebo zkusili jít už ze Santa Teresa pěšky a strávili noc pod Machu Picchu a nasáli tak víc inckou atmosféru.