Koupačka v Černém moři a první gurzinské chačapuri

Po náročném transitu a chaosu na gruzínských silnicích se nám ráno vůbec nechtělo vstávat. A protože nás čas už netlačil, tak jsme se rozhodli přejet do nedalekého městečka Ureki. To se nachází na břehu Černého moře, a proto je to velká turistická atrakce i pro místní. Do Ureki jsme přijeli kolem poledne, což znamenalo neuvěřitelné vedro. Všude spousta lidí, hotely a kempy nacpané k prasknutí. Když už bylo volno, tak chtěli 30-40 euro za noc pro 2, což se nám rozhodně nechtělo dávat. Zaparkovali jsme tedy motorky a rozhodli se na tomto místě koupit alespoň SIM karty. Museli jsme se zeptat, kde se dají SIM karty sehnat a byli jsme odkázáni do místní lékárny. Přišlo nám to zvláštní. Proč by prodávali takovéhle věci v lékárně? Ale měli pravdu. Prodavačky sice neuměli vůbec anglicky, ale lékárna byla příjemně klimatizovaná, a tak nám vůbec nevadilo, že se nákup SIM karet trošku protáhne. Nakonec se vše podařilo. Rychle jsme nasedli na motorky a opustili chaotickou turistickou oblast. 

Zajeli jsme mimo město, kde to vypadalo, že nějaké ubytování najdeme, ale bylo to marné. Nakonec jsme se domluvili s místními na postavení stanů v jakémsi kempu za 10 GEL na osobu. Bylo to kousíček od moře, záchody i sprcha tam byly, takže, co víc si přát. Dokonce byla uprostřed kempu i lednice a v kadibudkách byly klasické splachovací záchody.

Odpočinek na pláži

Po postavení stanů jsme zašli do restaurace na pláži, kde jsme si dali první gruzínské pivo, šašlík (grilované maso na špízu) a chacapuri (placka plněná sýrem). Jídelní menu bylo buď v gruzínštině nebo v ruštině. Byla jsem ráda za semestr ruštiny, protože jsem byla schopná alespoň přečíst názvy jídel a díky tomu vydedukovat, co tam asi nabízejí.  

Poprvé jsme se vykoupali v Černém moři a uviděli černý písek. Ureki je totiž jediné místo v Gruzii, které má černou pláž.