Ještě 500 km a jsme v Albánii
3. den na cestě nám zbývalo už pouhých 500 km do městečka Peshkopi, které se nachází kousek za hranicemi Albánie, takže jsme s nadšením opouštěli srbský motel. Po cestě jsme neměli žádné problémy, až na to, že za městem Niš nějak zapomněli postavit benzínky. Už nám svítila kontrolka, ale benzínka v nedohlednu. Vyjeli jsme tedy z dálnice a zastavili, abychom se podívali do navigace. Naštěstí byla jedna asi 1,5 km od nás. Když jsme k ní dojeli, tak jsme se divili, že byla vůbec v navigaci, protože nepřipomínala benzínky, které známe. Byla totiž mezi baráky a neměla ani žádné označení. Podle stojanů jsme ale poznali, že je to benzínka a s radostí jsme natankovali plnou. Poté už se benzínky podél dálnice začaly objevovat. Celkem jsme na mýtných branách utratili jenom 7€ (1-2€/úsek), na to že je Srbsko šíleně dlouhé, tak to bylo celkem zadarmo.
Na hranice s Makedonií jsme dojeli o půl 2 odpoledne a opět nás čekala frontička. Naštěstí si nás jeden celník všiml a mávnul na nás, abychom jeli k němu. Byli jsme moc rádi, protože bylo opravdu šílené vedro. Jako v předchozích dnech.
Hned za hranicemi jsme si všimli značky, na které je zákaz vyhazování odpadků z aut (což dělali v Srbsku). Byl tu celkově větší pořádek a více to tu žilo. Navíc před námi vyrostly nádherné hory. Vystoupali jsme až do 1370 m.n.m., kde bylo 23°C, takže paráda. Horami vedla dlouhá cesta, která se linula kolem řeky. Opravdu nádhera. Na mýtných branách jsme utratili 5,5€ (0,5 - 1,5€/úsek), což bylo oproti Srbsku hodně, protože Makedonie je mnohem menší.
Po příjezdu do Albánie jsme hned na hranicích museli ukazovat zelenou kartou, která je v této zemi vyžadována. Do pasu jsme bohužel nedostali žádné razítko, ale zato čekání bylo minimální. Za hranicemi jsme potkali krávy na cestě a uvědomili si, že v Albánii to bude jiné než u nás.
Do města Peshkopi jsme dojeli ve večerních hodinách a pěkně to tu žilo. Provoz hrůza děs, žádný dopravní řád, prostě organizovaný chaos. Z bankomatu jsme si vybrali albánské leky (100 ALL = 19,50 Kč) a navštívili Vodafone. Před odjezdem se Láďa dočetl, že mají v Albánii simkartu s 3G internetem a opravdu to tak bylo. Paní ve Vodafonu sice anglicky nemluvila, ale když se řeknete SIM card a Internet v jedné větě, tak to každý pochopí. Cena simky s 3GB vyšla na 1000 ALL, což je krásných 200 Kč.
Ve městě bylo překvapivě hodně hotelů, ale žádný nevyhovoval našim představám, tedy neměl dvůr nebo garáž, kde by se mohla nechat motorka. Jeli jsme tedy zpět k hranicích, kde jsme věděli, že nějaké hotely jsou. Našli jsme jeden oplocený a pán nám i vyjel s autem z garáže, abychom tam mohli zajet s motorkou. Cena pokoje byla 20€/noc. Byl to hezký, čistý pokoj s terasou a super výhledem. Vybavení bylo postarší, ale vzhledem k tomu, že jsme byli unavení a cena byla přijatelná, nevadilo nám to.
U majitelů hotelu jsme si objednali domácí hranolky, výbornou pizzu a k tomu jsme za celý večer vypili 10 piv (teda jenom třetinkových). Dali jsme jim ochutnat naši slivovici a oni nám na oplátku jejich rakii, který byla opravdu silná.
Spát jsme šli celkem brzo, ale usínalo se nám výborně, věděli jsme, že jsme to dokázali - ANO, JSME V ALBÁNII.