Doprava domů a návštěva Amsterdamu

Zpátky do Evropy

Nejdříve jsme letěli luxusním letadlem z Bali do Taipei. Cesta měla trvat 5 hodin 20 minut. Bohužel jsme měli zpoždění a tak jsme se modlili, abychom stihli náš navazující let. V Taipei jsme místo hodiny a 15 minut na přestup měli jenom 15 minut. Naštěstí jsme do letadla nenastupovali jako poslední, takže nám neuletělo. Horší bylo to, že jsme měli další zpoždění, prý nějaká technická závada, a tak jsme odletěli asi až po 2 hodinách čekání. Tímto letadlem jsme měli letět až do Amsterdamu s mezipřistáním v Bangkoku. Už při jízdě na runway letadlo vydávalo divné zvuky, což mi nedělalo moc dobře. Při vzletu i přistání jsem radši ani nedýchala, protože to byly hrozné rány. Do Bangkoku jsme doletěli později než jsme měli, a tudíž jsme nabrali další zpoždění. Cesta do Amsterdamu byla sice trošku delší - nějakých 12 hodin - ale dalo se to.

Návštěva Amsterdamu

V Amsterdamu jsme měli nějakých 7 hodin volno, tak jsme se rozhodli jet do města. Amsterdam není moc velký, a tak nebyl problém, dostat se vlakem z letiště za 15 minut na hlavní vlakové nádraží za 4 eura. Po vystoupení z vlaku nás překvapila atmosféra, která ve městě byla - bílí a hezcí lidé, všichni vysocí (ne jako v Asii, že my jsme pro ně obři), všichni jezdili na kole, většina lidí byla blond (opět v Asii všichni tmavovlasí), místní policie jezdila na kolech, všichni byli hezky oblečení, byl tu suchý vzduch, žádné vlhko a příjemný studený vánek. 

Prošli jsme se městem až k turistickému místu, kde je nápis IAMSTERDAM, u kterého jsme se samozřejmě vyfotili.

Po procházce krásným městě jsme zašli na oběd, který byl opravdu luxusní, protože po 5 měsících cestování po Asii jsem konečně jedla evropský chleba. I přesto, že můj sandwich stál 7 euro, vůbec jsem peněz nelitovala. 

Naši návštěvu v Amsterdamu jsme zakončili v Sexmuzeu. Jelikož jsem nikdy v takovémto muzeu nebyla, celkem jsem byla překvapená, co všechno tam měli. Byla tu obrovská spousta fotografií z různých let, jak se doba měnila, styl i oblékání. Dále tu měli figuríny se stejnou tématikou, některé z nich se hýbaly a některé dokonce vydávaly zvuky. Projití muzea nám trvalo asi půl hodinky, přestože mělo 3 patra. Některé sekce se mi líbily, ale některé fotky jsem jen projela očima a odešla, protože to bylo už moc. Abych to shrnula, tak za 4 eura jsme se dobře pobavili.

Ještě před odchodem na vlakové nádraží jsme si udělali procházku do červené uličky. I přesto, že bylo půl 5 odpoledne, holky se tam vystavovaly ve výlohách ve spodním prádle. Byl tam zákaz focení, tak bohužel žádné fotky nemám, nicméně za bílého dne to byl velký zážitek. Ani si nechci představovat, jak by to tam vypadalo za tmy.