Bezobalové nakupování mě baví
V poslední době se mluví o tzv. zero waste, což je v překladu život bez odpadu. V naší společnost je to velmi komplikované žít úplně bez odpadu, na druhou stranu se dá odpadu ve spoustě případů předcházet.
Domácnost bez odpadu, jde to?
K loňským narozeninám jsem dostala knihu Domácnost bez odpadu, kde je krásně vysvětleno jakým způsobem se vypořádat s odpadem, respektive ho vůbec netvořit, jak si spoustu hlavně tedy kosmetických produktů vyrobit a kde nakupovat. Autorkou knihy je Bea Johnson, která říká, že její domácnost vyprodukuje jednu zavařovací sklenici odpadu za rok. Dle mého je to extrém, ale nejspíše se na takovéto množství dá dostat v zahraničí. U nás je to ještě stále komplikované, i když se v posledních měsících otevírají nové bezobalové obchody, je možné koupit na internetu nebo i v obchodě (např. Penny) sáčky na potraviny a díky tomu tak nakupovat do vlastního.
Jak jsem s tím začala i já
Po přečtení knihy Domácnost bez odpadu jsem si říkala, že to jde a že do toho půjdu naplno. Nejdříve jsem si začala schovávat mikrotenové sáčky od pečiva, ovoce a zeleniny a používat je znovu. Po chvíli mě to přestalo bavit, protože se často sáčky protrhly anebo byly tak zmuchlané, že to pak na kase vypadalo dost zvláštně. Proto jsem si nakoupila vlastní sáčky na pečivo, ovoce a zeleninu a objevila bezobalový obchod u nás v Hradci. Ze začátku jsem se trochu styděla, když jsem šla třeba do Lidlu a nabírala jsem si pečivo do svého plátěného pytlíku, pak jsem se styděla zase na kase, kdy jsem musela paní prodavačce vysvětlovat, že pytlík je můj a co v něm mám, aby to mohla zvážit. Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy nesetkala s tím, že by mě někdo odmítl dát nákup do vlastního, tak jsem to přestala řešit.
Jak to mám nyní?
Nyní nakupuji do vlastního jak v supermarketu, i když tam už málokdy zajdu. Nakupuji tak v pekárně, v zelenině, na trhu, v obchodě se zdravou výživu si do speciálně upravených látkových kapsiček MagsBags kupuji i zdravé zákusky, no a do bezobalové prodejny pak chodím se sklenicemi. Nesmím samozřejmě zapomenout na látkovou nákupní tašku, kterou mám také vždy po ruce, abych si nemusela kupovat žádnou tašku v obchodě, je to velmi praktické.
A jak se chovat na fesťáku nebo na výletě?
Jelikož nikdy nevím, čím budou organizátoři festivalů vybavení ani jaké obchody potkáme po cestě na výlet, jsem vždy připravena.
Beru si s sebou:
- láhev na vodu, kterou mohu kdekoliv znovu dotočit, používám láhev ReTap, která je ze skla
- kelímek na kávu z mé oblíbené kavárny Pepe Coffee
- kelímek na pivo, kofolu apod., doma máme ty z Majálesu
- příbor, abych nemusela používat ty plastové jednorázové
Kamarádi i rodina se mi často smějí, že toho s sebou tahám tolik, ale já vím, že se to vyplatí, protože se tak obejdu bez odpadu a udělám něco dobrého pro naši již tak zamořenou planetu.
Otoč kelímek a Rekrabička
Nesmírně mě hřeje u srdce, že i ostatním lidem v naší zemi záleží na snižování odpadu, a proto vymýšlejí jak to co nejjednodušeji usnadnit i ostatním, kteří se o to zatím nezajímají. Projekt Otoč kelímek je nyní již rozšířený snad po celé republice a funguje vlastně stejně jako vratné kelímky na fesťácích. Zaplatí se záloha ze kelímek, který si pak můžete nechat anebo ho v jakékoliv kavárně, kde tento projekt podporují vrátit a peníze dostanete zpět. O totéž se snaží projekt Rekrabička, který poskytuje vratné obaly na jídlo z restaurací. Zatím se zkouší pouze v Praze a Brně, ale já pevně věřím, že se rozšíří i do ostatních měst a společnými silami se nám podaří snížit odpad.
Jak to máte vy s odpadem? Zkoušíte bezobalové nakupování?