A zase to dlouhé Turecko

Pondělí 22.8.2016

Dnes nás čekala už jen jedna gruzínská atrakce, a to sklaní město Vardzia. Vzhledem k tomu, že bylo šílené vedro a všichni jsme byli unavení (navíc se až ke skalnímu městu nedalo dojet na motorkách, muselo se jít pěšky), tak jsme se jen pokoukali z dálky, pěkně ve stínu, nakoupili nějaké suvenýry a frčeli směr Turecko. 

Na hranicích nebyly žádné fronty a bez problému jsme všichni projeli, dokonce se s námi dal do řeči jeden z celníků a chtěl se s námi vyfotit.

V Turecku se nám nedařilo sehnat žádné ubytování a do toho začalo ještě pršet. Když už se setmělo, tak se nám přece jen podařilo ubytování domluvit. Zastavili jsme u jednoho domečku u cesty a zeptali se místních, zda si můžeme u nich na zahradě postavit stany. Neměli s tím problém a ještě nás pohostili výborným čajem (později jsme se dozvěděli, že to byly učitelé). Po postavení stanů jsme ještě v dálce uslyšeli střelbu, trochu jsme se báli, ale naštěstí to bylo jen chvíli, nejspíše někde byla svatba. 

Přes noc nám tam nechali i dva psi :)

Úterý 23.8.2016

Další den už byla po cestě hotelů spousta, ale vybírali jsme tak dlouho, až jsme dojeli do oblasti, kde žádné hotely nebyly a vracet se nám rozhodně nechtělo. Ceny se pohybovali kolem 50 TRY za osobu (cca 165 Kč). Opět jsme hledali i za tmy, tentokrát nepršelo, ale všude kolem cest byly dopravní značky s divočáky a místní nám to i potvrdili, že nám nedoporučují kempovat "před plotem". Zastavili jsme tedy u jednoho domečku a ptali se místních, zda můžeme u nich na zahradě přespat - neměli s tím problém. Když jsme pak za pomocí baterek obhlédli plac, tak jsme zjistili, že jsou všude bodláky, velcí pavouci a štěkající psi. Rozhodli jsme se tedy pokračovat dál, i přesto, že kohokoliv jsme se ptali, zda je někde v okolí nějaký hotel, tak nás vždy posílali o pár kilometrů dál, ale nikde žádný nebyl. 

Nakonec jsme zastavili u nějaké polorozpadlé benzínky a ptali se na kempování. Přišlo se na nás podívat asi 8 kluků, kteří nám nabídli kempování za benzínkou na oplocené zahradě. Ráno jsme zjistili, že je to prostor, kde se pasou krávy, ale to nám vůbec nevadilo, hlavně, že jsme někde zakempovali. 

Středa 24.8.2016

Středa se nijak nelišila od předchozích dnů, žádné hotely jsme na cestě nepotkali, takže přišla na řadu opět benzínka, za kterou jsme si postavili stany a jako bonus tam byla i sprcha,takže jsme se po pár dnech mohli opět umýt. Mně se však sprcha trochu vymstila, protože si tam na mě počkal nějaký Turek a šel zamnou až ke stanu (byla jsem jenom v ručníku). Opakoval mi jak jsem krásná a ať mu dám pusu. Byl neodbytný a nechtěl odejít. Trvalo to asi 10 minut a pak tedy odešel. 

Ponaučení - nikdy nechodit do sprchy poslední a neprovokovat v ručníku.

Čtvrtek 25.8.2016

Abychom nestrávili na tranzitu celý den, tak jsme se rozhodli dojet až do Bulharska do města Plovdiv, kde jsme už na cestě do Gruzii jednou nocovali. Čekala nás cesta trajektem (5 TYR/motorku = cca 16 Kč), která trvala asi půl hodinky a díky ní jsme ušetřili dost km v šíleném Turecku. Tak dobře jak se nám podařilo předjet kolonu u trajektu jsme zvládli překročit i hranice, kde byla asi 2 km fronta, ale protlačili jsme se skrz auta, autobusy a náklaďáky. Ne všem se to líbilo, ale díky tomu jsme projeli jak turecké, tak bulharské hranice za půl hodinky. 

Pozn.: Na hranicích nikdo o našich pokutách nevěděl, takže jsme to neřešili a vůbec se o nich nezmiňovali.