Gruzie na cestovních endurech (2016)

Projeto: 6 zemí (Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Gruzie)

Pátek se nesl ve znamení "musíme dojet, co nejdál, abychom byli v sobotu brzo doma". To se však nepodařilo, protože:

Dnes nás čekala už jen jedna gruzínská atrakce, a to sklaní město Vardzia. Vzhledem k tomu, že bylo šílené vedro a všichni jsme byli unavení (navíc se až ke skalnímu městu nedalo dojet na motorkách, muselo se jít pěšky), tak jsme se jen pokoukali z dálky, pěkně ve stínu, nakoupili nějaké suvenýry a frčeli směr Turecko.

Aby jsme toho neměli málo, tak jsme dnes po 170 km museli zastavit a hledat nemocnici, protože Helča už to nezvládala po tolika dnech trápení (střevní potíže). Byl to boj najít nemocnici, protože ve městech není moc ukazatelů, takže jsme se ptali všude možně, až se zařadilo a našli jsme pohotovost.

Kluci vyjeli druhého dne z Dartla hned po snídani a my měly 2h čas na sbalení věcí (opět jsme klukům odlehčili kufry). Náš řidič přijel na čas a do Omala jsme vezli ještě nějakého pána, jinak to byla soukromá jízda 80 km off-roadem.

Do vesničky Dartlo vedl jak jinak než offroad, tentokrát už to však byla nezpevněná cesta podle GPS a podle aplikace Maps.me dokonce cesta pro pěší. Kdyby se nám tu něco stalo, tak bychom od pojišťovny nedostali vůbec nic a možná by pro nás ani nikdo nepřijel/nepřiletěl.

Dnes jsme se vydali do vesničky Omalo. Na webu motorkari.cz jsme se dočetli, že ve dvou lidech na jedné motorce se to nedá zvládnout a o tom jsme se také přesvědčili. Sice cesta nebyl nějak hrozná, ale výjezdy byly hodně strmé, ve dvou se nám motorka stavěla na zadní kolo a málem jsme si odpálili spojku. Ujeli jsme asi 24...

Hned ráno jsme vyrazili na vyhlídku ke klášteru Jvari, z kterého je nádherný výhled na soutok 2 řek. Je to klášter z 6.století a od roku 1996 je zapsán na seznamu památek UNESCO. V překladu Jvari znamená Chrám Kříže.

Jelikož jsme spali na ubytovně se spoustou dělníků, tak podle toho vypadalo i ráno. Čača neboli gruzínská pálek z hroznů se pila stále. Jeden z dělníků nás pozval na snídani a právě zmíněná čača nesměla chybět. I přesto, že jsme říkali, že jedeme na motorkách a budeme řídit, pár panáků prý na ranní probuzení nevadí. :-)

Říkali nám 15-25 km kameny a špatná cesta a pak, že se to bude zlepšovat. Ano po 15 km, ale po 25 km se však cesta nezlepšila. Zlepšila se až po cca 36 km těsně před naším cílovým městečkem Lentekhi.

Po výborné domácí snídani jsme se sbalili a ve 12°C vyrazili do turisty nejvyhledávanějšího svanetského města Mestia. Cesta byla až na pár míst buď asfaltová nebo betonová, v některých částech byla silnice rozbožená, takže 2 auta by vedle sebe neprojela. Mestia je poslední místo směrem na Ushguli, kam vede "normální" silnice. Odtud už je třeba mít...

Noc na dnešek byla velice zajímavá. Nejen, že začalo pršet, takže jsme museli přidat ještě plachty na stany, ale celou noc štěkal u stanů pes a k ránu začal i kokrhat kohout. Byla to příprava na další dny.

Po náročném transitu a chaosu na gruzínských silnicích se nám ráno vůbec nechtělo vstávat. A protože nás čas už netlačil, tak jsme se rozhodli přejet do nedalekého městečka Ureki. To se nachází na břehu Černého moře, a proto je to velká turistická atrakce i pro místní. Do Ureki jsme přijeli kolem poledne, což znamenalo neuvěřitelné vedro. Všude...

Je pátek 5.srpna 2016 5:25 a my odjíždíme směr Brno. Kolem 7:45 se scházíme s ostatními "účastníky zájezdu" a doplňujeme benzín do našich strojů a také něco k snědku do našich žaludků. Víme, že dnešní den bude velmi dlouhý a že budeme potřebovat hodně sil.